K čemu je Černovicím Pískovna?
To, že obce vlastní obchodní společnosti je celkem běžná věc. Většinou jde ale o společnosti poskytující nějakou veřejnou službu (dopravní podnik, teplárna, péče o zeleň apod.). Jednou z výjimek je právě černovická Pískovna, která poskytuje zcela komerčně služby obchodním partnerům, převážně stavebním firmám. Městská část je jejím jediným vlastníkem a může tedy část zisků nasměřovat do svého rozpočtu. Je to dar, který jiné městské části nemají. Někdy ovšem dar danajský.
Pijavice bere více
Veřejné vlastnictví firem ovšem nepřináší jen radosti, ale dost často i problémy. Ty se bohužel nevyhnuly ani Pískovně. Zkusíme některé z nich zmínit.
Pozoruhodný je například příběh firmy K-Eko. Jedinou její činností bylo a je poskytovat Pískovně určité služby (vážení a mytí). Pomineme skutečnost, že by si tyto služby mohla Pískovna zajišťovat sama. A vzhledem k délce trvání smluvního vztahu by se jí vynaložené investice násobně vrátily. Dlouhodobě uzavřené smlouvy, prodloužené v roce 2014 za podivných okolností tehdejším jednatelem panem Kubíkem (v současnosti zastupitelem a kandidátem za Černovické patrioty), však vypovězení smlouvy neumožňují a za její vypovězení hrozí vysokou pokutou ve výši 60 milionů Kč. Je to tedy taková klasická pijavice, kterou jsme si sami přilepily, a teď se jí nejde zbavit. Otázkou jen je, pro koho tato pijavice saje.
Příběh jejího vlastnictví je totiž nesmírně zajímavý. Do roku 2016 je personálně navázána na některé členy brněnské ODS, kteří mimo jiné působili ve společnosti Brno New Station Development. Poté v roce 2018 získává vliv někdejší brněnský zastupitel za ČSSD pan Žďárský. Přichází rok 2022 a firma opět mění majitele. Z veřejně dostupných zdrojů se dají vyčíst vazby na majitele taxislužby a rozsáhlých pozemků na brněnském letišti Michala Horkého.
Otázkou zůstává, proč si brněnští a černovičtí politici museli založit další firmu, která je přisátá na Pískovně a které se jde jen těžko zbavit?
Lepší plná nebo prázdná „díra“?
Pískovna vydělává v zásadě na dvou věcech. Stěžejním výdělkem je paradoxně využívání „díry“ vzniklé po těžbě písku, a její zavážení stavebním odpadem. Druhou pomyslnou nohou, na které Pískovna stojí je vlastní těžba písku. Z logicky věci je třeba firmu udržet v rovnováze tak, aby těžba písku otevírala nové možnosti pro ukládku. Současné vedení společnosti ovšem preferuje rychlé zavezení pozemků. To samozřejmě krátkodobě může razantně zvýšit zisk, ale dlouhodobě to vygeneruje obrovské ekonomické problémy. Obáváme se, že snaha o co nejrychlejší zavezení Pískovny může být doprovázena obrovskými slevami a protežováním některých firem.
Na základě registru smluv jsem zanalyzoval 48 smluv, které má firma uzavřené. A nesmírně mě překvapilo, že pouze tři z 48 mají odlišný model slev. Zatímco ostatní slevy jsou logicky vázány na odběr písku (tedy odebereš písek, zvětšíš nám „díru“, a tím nám umožníš víc ukládat), tak v těchto třech smlouvách jsou koncipované slevy jinak (čím víc dovezeš, tím větší sleva). Nabízí se otázka, proč jsou některé firmy preferovány, jak velké jsou tyto slevy a zda nehrozí zavezení Pískovny. Vyžádal jsem si od jednatelů společnosti další informace, ale dosud jsem je neobdržel.
Pozemky
Samostatnou kapitolou jsou pozemky, na kterých Pískovna hospodařila či hospodaří. Jen část z nich patří městu Brnu nebo přímo Pískovně. Kromě toho zde najdeme velké množství soukromých vlastníků. Jejich zájmem je logicky, aby na svých pozemcích co nejvíce vydělávali. U těchto soukromých pozemků existují hned tři jasné zájmy jejich majitelů:
Chtějí:
- co nejvyšší pachtovné i z pozemků, na kterých se netěží či neukládá (tj. nepřinášejí Pískovně žádný zisk),
- na svých pozemcích ukončit ukládku, aby je mohli využívat,
- změnit charakter pozemků v územním plánu (zjednodušeně udělat ze zeleně pozemky stavební).
To by bylo v pořádku. Není však v pořádku, pokud tyto zájmy zasahují do politiky a ovlivňují ji. Často se stává, že zájmy Pískovny jsou opačné než zájmy majitelů pozemků. Pokud je někdo na obou dvou stranách (jako tomu je v případě černovického radního pana Jursy), nabízí se pochybnosti ohledně možného střetu zájmů a otázka, zda takový člověk jedná spíše ve prospěch svůj nebo ve prospěch Pískovny.
Co jsme dělali my?
Za našeho působení na radnici jsme si byli všech těchto problémů vědomi a snažili jsme se je řešit. Námi navržený jednatel, pan Smrček, se postaral o zeštíhlení obchodního vedení a orientaci na budoucnost. Zavedl již výše zmíněnou slevovou politiku, která měla zajistit odběr černovického písku, a zaměřil se na lepší prodejnost této komodity. V plánu bylo například pořízení myčky písku, která by razantně zvýšila jeho prodejnost. Pečlivě jsme projednávali obchodní modely i možnosti dotací. Na myčku se nám podařilo získat dotaci v řádu několika milionů, ale mezitím došlo k našemu odvolání a nové vedení se rozhodlo ji nevyužít.
Je jasné, že z čtyřletého pohledu volebního období je nejpohodlnější neinvestovat, nic nedělat a jen zavážet. Zvlášť, když máte jednatelské odměny navázané pouze na zisk. Pokud to ale s Pískovnou myslíme vážně i do budoucna, musíme plánovat a investovat.